Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha čtvrtá: Domovní prohlídka - III. Ztroskotání lodi
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
— 30 -
přehlušoval každý vzdech nebo výkřik, který by
ještě mohl býti slyšáu. -
Gudmar a jeho dva muži, ačkoliv^ od dětství
uvyklí vážným výjevům na břehu mořském, cítil i
přece jak jim mráz přechází po zádech. A kazu y
z nich modlil se tiše za duše, jichž plavbu do po-
sledního přístavu řídila nyní mocná ruka, nad hvěz-
dami vládnoucí. v . . . „
Nevidím člun lodivoduv pred skalou, pravil
poručík. „Ale, je-li to vůle boží, aby se sem dostal,
pak jej záhy spatříme. Pokusme se zatím o něco,
co jak s hrůzou vidím, neskýtá mnoho naděje.
’ ’A silnou rukou hodil nyní Gudmar lano. Bohu-
žel, nemohl ho dosáhnonti nikdo na lodi — vítr
zanesl je stranou i pak, když vlšichni Iři po sobě
pokus ten opakovali. ,
Tváře Gudmarovy pozbyly své svězi barvy, ale
v očích jeho a na jeho čele planula dosud odhod-
lanost. , „
Sven Dillhufvud, jenž byl z nich nejmene zvykly
takovým smutným výjevům, stíral si neustále ru-
kávem slzy s očí. Zrak staršího druha jeho byl ne-
ustále upřen tím směrem, odkud měli přijít i oba
staroši.
„Ted je tu máme, pane poručíku!
A vskutku bvlo viděti člun jejich, jóiko sk.v
řápka ořechová hned vystupující na hřeben vlny,
hned mizející vo hloubi. A jakkoli tato skořápka a <-
sala a stoupala, a opět stoupala a opět klesala, bii-,
žila se ])řece zvolna sice, ale jistě ke ztroskotané
lodi. . , o i
„Nemyslíte, pane poručíku, ozval se Sven, pia
noucí’ dychtivostí vydati se na vodu, „že by byl"
nejinoudřejší, kdyby byli přistáli tam v závětří a
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
