Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha čtvrtá: Domovní prohlídka - XVI. Udání
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
— 199 —
Jakou noc a potom jaký den měla Tkorborg!
Když přišel Gudmar navečer domů, věděla již,
že byl dopis komisaři odeslán, a že komisař bezpo-
chyby nazítří přijede.
Byla to pro nebohou dívku krutá bolest, když
musila poslouchat! něžné i naléhavé otázky bratrovy,
aniž na ně mohla odpověděti.
Jak by byla nyní ráda, kdyby nebyla bývala nic
zvěděla!
S počátku doufala, že dojde k důvěrné rozmluvě
mezi Gudmarem a kapitánem. Hovořili spolu sice
dlouho a důvěrně, neboť se měli navzájem upřímně
rádi, ale o tom, nač počítala Thorborg, nedošlo k řeči.
Kapitán dostál slovu.
Šlechetnému, ničeho netušícímu Hjelmovi mělo
býti ublíženo na cti a na dobrém jménu . . . ubohá,
ubohá, Emilie — jak to snese ona, zvláště ona!
Tak jí to znělo neustále v hrudi, ale zároveň dě-
kovala Bohu, že má Emilis aspoň Maju.
A děkovala Bohu také za to, že nyní Maja ne-
byla na faře. Bylo by to bývalo pro ni hrozné namá-
hání, ukrýtí tajemství to před zkoumavými pohledy
přítelkyně, jež měla bystřejší zrak nežli její bratr.
Gudmar měl zatím starost o svou světici, o svou
malou vílu, a doporučil ji, jak již víme, dozoru své
milky při schůzi s ní na celní jachtě.
Maja nemohla však pro dopis matčin splniti slib
svůj. Jedouc kol stavěla se sice na faře, aby se rozlou-
čila, ale v kratičké chvilce té nemohl se neklid malé
světice projeviti tak jasně, neboť se takřka rozplýval
v zármutku Majině. Domnívala se proto Maja, že
drahý velitel její viděl falešně.
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
