Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha čtvrtá: Domovní prohlídka - XVII. Květiny na pokraji propasti
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
— 211 —
příjemné, vidíme-li, jak velice nám jsou lidé zdejší
nakloněni . . . Ale, drahý Ake, komu mohl býti ur-
čen dopis ten?«
»Bezpochyby nějakému komisionáři. Pravděpo-
dobně bude chtíti lup svůj odstraniti ještě dnes v no-
ci, a jakmile se to stane, promluvím si s ním.«
»Vrať se tedy ke své práci a odpusť, že jsem tě
Vyrušila.*’
»Co to vidím, drahá Emilie? Slza, kterou marně
chceš skrýti1
? Co to znamená právě teď?«
»Nechápu to sama,« odpověděla Emilie se srdeč-
ným a roztomilým úsměvem . . . »Dnešní jitro bylo
tak nebesky radostné a krásné pro nás — nezdá se
ti také?«
»Zdálo-li se mně to? Což jsem právě já nenaříkal
na to, že jest mně těžké opustiti tě? Bohu buďtež
díky, nikdy jsme nebyli tak šťastni jako nyní.«
Jak moudře to zařídila dobrotivá prozřetelnost,
že o tom, co nám přiness nejbližší chvíle, nevíme nic
předem. Někdy sice tušení jaksi to ohlašuje, ale tu-
šení klame tak často, že mu nechtíváme věřiti. A
mnohdy sedíme těsně u samé propasti, naše nohy visí
dolů přes strmý kraj její, a nepociťujeme nejmenšího
strachu. Ještě v tom okamžiku, kdy již padáme, usmí-
váme se v míruplné radosti své, v líplné nevědomosti
své.
A jak jest to mnohem žádoucnější, nežli abychom
cítili, jak znenáhla padáme, abychom v plném vě-
domí konali své výpočty a protivýpočty a předem již
trpěli tisícerá muka — konečně dopadá výsledek pře-
ce jen docela jinak, nežli nám předpovídaly ubohé
výpočty naše.
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
