Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha čtvrtá: Domovní prohlídka - XIX. Co se stalo kapitánu Geisternovi při návratu domů
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
— 231 —
věk dostane ze starého zvyku náhodou slůvkem do
staiého tónu, působí to na něho hned jako studená
sprcha — bude-li to ještě dlouho trvati tak, dostane
me konečně všichni všude souchotiny.*
Ačkoliv Thorborg dobře věděla, že srdce otcovo
nemá podílu na této nespokojenosti, kterou projevo-
vala ústa jeho ve chvíli špatné nálady, nemohla
přece jen déle vydržeti při hovoru, který ji nutil
tiše seděti.
Chtěla právě vyběhnouti ven, když se ozvalo
z kuchyně volání staré Viviky. Aspoň se zdálo, jako
by volala.
^Počkej, počkej, beruško! Vždyť bude hnedle po-
ledne, a nemám nejmenší chuti, čekatí na něho.«
»Ne, Bůh uchovej, tatínku, o tom není ani řeči!«
»A poslyš, n i k d o na něho nečeká; ať si obědvá
sám, nepřijde-li v čas . . . Ale k vůli komisaři může-
me snad ještě deset minut počkati.«
»Ano, ano, tatínku! Ale Vivika bude jistě ná-
ramně netrpělivá!«
»Teď jsem zapomněl skoro na všecky historky
svoje,« bručel si staroch sám pro sebe, když dcera
jeho odešla . . . »A Moss je nemocen . . . Ne, je to
přece jen příliš hloupé, příliš bláznivé a posedlé, co
se teď na světě děje!«
»Bože, Bože, co se to děje na Svartskáru1« pra-
vila Thorborg sama sobě, když se konečně cítila vol-
nou, doběhnuvši ne do kuchyně, kterou minula,
nýbrž do vikýře na půdu, odkud mohla přehlédnouti
pobřežní cestu.
Nebylo posud nikoho viděti.
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
