Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha šestá: Na rozcestí - II. Rozhodná chvíle
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
— 29 —
velmi dobře. Ach, na dřívější rozmluvu jejich neza-
pomněl ani ona ani on!
Gudmar trpěl nevýslovně: Na jedné straně nebe
a láska, na druhé straně však lítost. A kdyby se bu-
doucně oba tyto city vždy více sbližovaly, který ko-
nečně zůstal by vítězem?
Necítil v sobě dosti síly, aby se mohl státi ob-
chodníkem. Dráhu úřednickou n e c h t ě l opnstiti;
slíbil to ostatně představeným svým rukou dáním.
Ale jaké štěstí mu zbývá, když nemůže dosáhnouti
toho, po čem nejvíce touží"? Co se stane, kdyby sobě
nechal ujiti tuto příležitost, kdy mohl zbožňovanou
dívku obdržeti za manželku1
? Zapomene ona kdy na
toto jeho chování? Nastane kdy opět úplný smír a
srdečná shoda, mezi nimi oběma?
Veškeré tyto myšlenky střídaly se v Idavě
jeho . . .
Netrvalo však dlouho, a Gudmar odpovídal
takto:
»Nyní budu mluviti já, strýčku . . . Na všech
tvářící) pozoruji nelaskavost, nespokojenost a nepří-
větivost; musím se však spokojiti svědectvím svým
vlastním, že jednám dobře. Pravím jen tolik: Muž
neustupnje nikdy s dráhy jednou nastoupené — se-
trvám.*
Setrvej tedy až na věky a těš se vlastnímu své-
mu svědectví,* odvětil Moss. »Proklata budiž hodina,
kdy jsem se domníval, že zasluhuješ . . . zasluhu-
ješ . . .« Moss se náhle zamlčel.
■Zasluhuji této vaší trpkosti, drahý strýčku. Ny-
ní však prosím co nejskroušeněji, buďte milosrdný
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
