Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha šestá: Na rozcestí - VI. Jmenování
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
»Pozorovala jsme také cosi podobného, < odpo-
vídala’Thorborg, a ruce její hladily starého, prud-
kého, ale přece vroucně milovaného otce.
»Proč se také dopustil činu tak nerozumného, tak
nevýslovně hloupého! Jak mohl takovému děvčeti
říci téměř do očí, že se jí odříká pro službu v lířadě
celním? Jest to tak šílené, že to ani v této chvíli po-
chopili nemohu.«
»Bylo to jeho povinností, tatínku. Vždyť víš, čím
mu jest povinnost.«.
>Povinnost, povinnost! Slovo toto zní vždy vel-
kolepě, v čas i v nečas. Mohu ti říci, že se Gudmar
drží příliš písmeny. Duch jest čuch, a já to pova-
žuji za věc dosti možnou, že mu povinnost přijde
ještě jednou náramně draze; ostatně se to také již stalo,
poněvadž jí obětoval nejlepší ženu na světě a nej-
lepší postavení, jakého sobě kupec přáti může. Zlo-
bím se při pouhé vzpomínce na to.«
xNikoli, tatínku ... Zavolejme nyní Viviku, aby
se také ona mohla radovali s námi. A pak se u ra-
díme o malé nějaké večerní slavnosti, až se Gudmar
vrátí. Pošleme na Svartskár, a pozveme Hjelmovy.
Bude to jistě Gudmara těšili. A (’nes večer budeme
všichni piti na jelio zdraví ... Neboť dnes budu piti
také já. Jaká to bude pěkná a veselá zábava, tatínku!
A buď přesvědčen, tatínku, že by srdce Máje Mos-
sovy tlouklo radostí, kdyby věděla, co se zde děje. :
»Slíbil Gudmar zcela určitě, že se dnes vrátí?*
»Ano, slíbil to ... Což ti to také neřekl, když se
včera ráno loučili*
»Pokud se pamatuji, pravil jenom tolik: Vrátím
se brzy, otče; ale rozluč se se mnou tak srdečně jako
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
