Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha šestá: Na rozcestí - VII. Den dnešní není dnem včerejším
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
— 107 —
uý hlas otce svého bouřlivě po světnicích zazní-
vající.
»Beato Marie! ... Beato Marie! ... Což nikdo ne-
slyší? Ohluchli jste všichni? ... Kde jest moje paní?
Chci okamžitě viděti svou paní.«
Ještě nikdy nebylo se Máje zdálo, že otcův hlas
zní tak hrozně, a ještě nikdy nebylo se těla jejího
při výjevu podobném zmocnilo takové chvění.
Co to asi znamenalo?
Již tisíckráte hledal patron Moss bouřlivě paní
svou; nyní však bylo patrno, že běží o něco docela
zvláštního.
Po malé přestávce zaslechla Mája mírný hlas
matčin.
»Přeješ si snad snídani, muži? Nevěděla jsem, že
přijdeš tak časně ... Měla jsem práci ve sklepě.«
»Sklep ... snídaně ... Ano, ty jsi moudrá, ty!
Nyní máme právě kdy, abychom mluvili o snídani!
Myslíš, že jest k tomu nyní kdy?«
»Což nemám dáti snídani na stůl?«
»Ženo, co tě to napadá? Proč nemám dostati 7/
né snídaně? U všech čertů! Myslím, že nyní chci něco
jisti — ty však nemáš nic a nikdy v pravý čas při-
praveno. Bezpochyby budu musit nyní jako obyčejně
čekat, kdy se mně k tomu dostává právě nejméně
trpělivosti . . . A má dcera, proč sem nepřichází? ...
Rychle, Beato Marie! Musíme nyní pomýšleti na věci
zcela jiné, než na jídlo, ačkoli také nemůžeme hlady
zahynouti, jak jsi právě navrhovala.«
V této chvíli vešla Mája do pokoje; pozdravila
otce svého jako obyčejně, tváříc se, jako by nic ne-
byla slyšela nebo viděla.
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
