Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha šestá: Na rozcestí - XII. Otec a dcera
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
— 193 —
»Není na spěch.«
"Nikoli; avšak . . . Jsou tomu nyní čtyři dni, co
jsi přinesl domu smutnou onu zvěst a co jsi s nebo-
hou dívkou mluvil tak krůtě. Od té chvíle vane —
skoro bych tak řekla — jakýsi hrobový dech domem
naším.«
»Myslím, že chápeš, že se právě takový vzduch
nemůže líbiti muži mých zvyků. Avšak ty a dcera
má pracujete lstivě k tomu, abyste mohly na mne pů-
sobiti. Nedosáhnete tím ničeho více, než že vás pro
hloupost vaši lituji. Jsem snad já mužem, který by
se nechal lapiti v ženských léčkách?«
_»Drahý muži, nemohu to déle poslouchati; v této
věci se musí učiniti rázná změna. Mája prosila o roz-
mluvu s tebou, a to jí nemůžeš odepříti.«
»Ale odpírám přece, pravím. Kdybys měla sama
rozum, ani bys mne neprosila. Čert ví, co bych řekl
a učinil, kdyby hněv můj nřekypěl.«
’>Aj, musíš hněv svůj opanovati a potlačiti. Jest
to nanejvýš nutno a věc jest tak vážná, že se osměluji
říci, že se ti stane jednou zdrojem věčné lítosti, když
ve tvrdošíjnosti své setrváš.«
Moss, který po celou chvíli vypadal úzkostlivě a
nerozhodně, zvolal nyní náhle:
»Jak pak vypadá? Sekla ti, co vlastně ckce’2«
»Jak vypadá a co chce? Mám-li vzezření její
s něčím srovnati, mohla by to býti jenom žulová
skála. Neřekla mi nic více, než tato slova: Dnes mu-
sím s tatínkem mluviti.«
»Vím dobře, že jest to dívka neobyčejně smělá!
Ale vlastního otce svého přece nezastraší. Myslím,
že jsem také jako skála . . . A nyní jdi a pověz jí mé
mínění; zní tak, že oběma nám bude prozatím nej-
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
