Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha šestá: Na rozcestí - XII. Otec a dcera
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
— 199 —
— každá krůpěj krve mé táhnou mne tam. Pevná
vůle má mne tam táhne.«
Můžeš e k t í t i, co chceš a jak chceš, avšak n e-
s t a n e se to; to jest poslední mé slovo.«
Mimo jemné chvění nebyla Mája posud jevila
žádného zevnějšího rozčilení, nyní však jí proudila
krev mocně ke hlavě.
Postoupivši o několik kroků ku předu a pohléd-
nuvši na otce svého tak pevně, že to ani snésti ne-
mohl, promluvila hlasem zcela obyčejným.
»Odjedu zítra ráno před devátou hodinou.«
»Učiň to — což dám-li tě však za mříže a závoru?
Slyšeli jsme již často o takových otcích, kteří užili
podobného prostředku ke zkrocení vzdorovitých dcer.*
»Prostředku tohoto nesmíš užiti, tatínku. Slyším
v nitru svém hlas, jenž mi praví, abych tě před po-
dobným krokem varovala.«
»Skutecně1. . . Nu, hlasu tohoto jsi nyní upo-
slechla. A není to tvou vinou, nikoli, není to nijak
tvou vinou, jsem-li tak nerozumný, že nechci ničeho
slyšeti.« ,
»Vyslechni mne s menším posmechem a s vetsi
láskou, tatínku! Kdybych po celou onu dobu, uplynu-
lou od poslední naší rozmluvy, nebyla žila v napj eli
tak přirozeném, pokusila bych se nyní o to, co by
u tebe zmohla slova jemná, n ě ž n á , prosebná a pokor-
ná; nyní však nejsou slova taková v moci me Ver
však svátému ujištění mému, že ve varujících slovec
hlých spočívala láska — láska nejlepší, kterou jsem i
mohla věnovati.«
»Děkuji, děkuji — vidím již, že jsi na lásku velmi
bohatá, a pochopuji, že nechováš vroucnějšího praní,
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
