Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha šestá: Na rozcestí - XII. Otec a dcera
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
Kdo však by mohl pochopit! utrpení její duševní,
když —
^ stojíc za dveřmi — nevěděla, pro co se má
rozhodnouti: »Mám ii,ebo nemám se poknsiti o to,
abych se za ni přimluvila?*
Manžel . . . dcera!
Paní Beata Marie tiskla si ruku pevně k čelu.
Což se Bxih nad nimi nesmiluje? Může se snad
nepatrný svit naděje, který asi M ája na cestě své po-
sud tajně chovala, může se svit ten kdy státi skuteč-
ností 1 . .
Srdce mateřské neoživovala naděje žádná.
»Beato M arie!« zazněl uvnitř hlas Mossův. »Ber
ato Marie! Ženo, což jsi mně také utekla1
?*
Nebohá paní se zachvěla.
»Jsem zde. Myslila jsem, že chceš býti samoten.«
P ři těchto slovech pohlédla na muže, ustoupila
však okamžitě zpět.
Takovou změnu nevyvolalo ještě žádné rozči-
lení duševní ve tváři manžela jejího.
Byl zamodraíý; oči jako by mu vystupovaly
z důlků; čelo jeho bylo tak hrozné, že na něm bylo
psáno všecko; m arně však pátralo oko zarmoucené
m atky po jediném záhybu, kde by se jenom jiskřička
naděje byla mohla ukrýti.
»Bože můj! Jsi nemocen?«
»Zuřím ... Avšak smysly mne neopustily... Bu-
dete toho litovati . . . Jdi mi s cesty, radím ti to ...
Musím se nějak rozhodnouti!«
Paní Mossoyá děkovala Spasiteli svému, že směla
odejiti... Hledala útěchu v modlitbě, avšak pobou-
řené smysly nechtěly se upokojiti... A zbavena jsouc
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
