Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha šestá: Na rozcestí - XVII. Soud lékařův a soud boži
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
»A:ch, strýčku, já ])ycli tolio nezasluhoval, snad
si to však přeje z lásky ke starému otci, o jehož zá-
rm utku jí budeme vypravovati.« .
»Chceš mne potěšiti — to je hezké, nepomůže jí
to však. Nevíš, jakým tyranem jsem byl, jak ukrut-
ným a sobeckým. Pomýšlel jsem na štěstí její, cho-
vaje se k ní tak nepřirozeně? Nikoli, jednal jsem je-
nom dle vlastní divoké mysli své, a proto mne Bůh
nyní tak trestá.«
Nebudeme sledovati stopy tří dnů a nocí, které
po sm íření mezi Ghidmarem a Mossem spočinuly na
celé .rodině ve Svartskáru. Nadešel nyní večer so-
botní. , ,
Starý pastor seděl samoten v male sve svetnicce,
a od té doby, kdy byl nastoupil úřad svůj, nepřipra-
voval se na nedělní povinnosti své s pokorou a zboz-
ností tak vroucí, jak právě dnes.
Byl úplně přesvědčen, že bude moci druhého dne
při službách božích pronášeti modlitbu na poděko-
vání, a nevěděl jenom, jak ji přepraví přes rty sve,
nepomůže-li mu Bůh.
A v celém okolí, na celém břehu, na všech ostro-
vech a skaliskách, kde jenom lidé bydleli, panoval
soucit nejvřelejší.
Byloť vůbec známo, že slečna M ája posud nevy-
vázla z nebezpečí života, a mnohé ženy, ubírapce se
do kostela, strčily do kapsy své zástěry take jeste
černý smuteční šátek, aby jej na zpáteční cesto i }
uvazati na m alý stěžeň člunu svého, kdyby se snac
rozlétla po kraji žalostná zpráva.
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
